Milovice
Nejstarší usedlosti a jejich majitelé.
Svým bývalým, vždy milým žákům a žákyním z Milovic připisuje
katecheta J o s e f V o j á č e k z L y s é
„Kdo si má vážiti naší domoviny, ne-li my sami?“
Ú v o d .
Milovice, nebo Milevice, bezpochyby prvotně náležely k údělu českých knížat a králů, jako Lysá, Vrutice, Lipník a j.. Časem byly buď propůjčeny, zastaveny nebo darovány některému šlechtici.
Ve XIV. věku držel Milovice Holomek, po jeho smrti r. 1393 vládla statkem pozůstalá vdova Markéta se synem Janem. Na druhém poplužním dvoře seděli Šperek a Václav, dědici po Pavlíně. (Dr. Aug. Sedláček: Historicko-topografický slovník.)
R. 1410 zapsán jest Záviš z Milovic, po němž držel část, ne-li celé zboží Zikmund z Kněžic a synové jeho.
R. 1411 žila Eliška, vdova po něbožtíku Mikulášovi Chebdovi z Milovic.
R. 1454 zemřela Běta z Vestce a zbyly po ní dva dvory poplužní.
Pak až do r. 1503 patřily Milovice a Mladá k Lysé, rodu Smiřických (Zemské desky Quat. 45 F. 45 dle dílčí listiny z r. 1509 v úterý po svatých 11.000 pannách.)
R. 1509 je koupil pan Bedřich z Donína a od té doby patří k panství Benáteckému i s Mladou.
Nejstarší zápisy pocházejí z dob panství Habsburského; obsaženy jsou v pozemkových knihách benátského panství u okresního soudu v Nových Benátkách a to v číslech: 10, 18, 22, 30, 35, 39, 53, 54, 55, 68-77, 81, 82, 89 a v knihách pozemkových nových, nynějších. Z těchto kněh postupně vyčteme majitele benáteckého panství a zároveň Milovic.
R. 1648 dostal je od císaře za služby válečné hrabě Jan de Wörth, za něhož vše pouze německy psáno bylo;
R. 1679 byla majitelkou hraběnka Františka Zuzana z Klenové (Klenau) a postoupila celé panství hraběnce Zuzaně Marii Kábové, provdané za hraběte Gottfrieda von Schützen.
Dle farní relace z r. 1700 – far. pamětnice Lysá fol. 10 – bylo tehdy v Milovicích 151 osob, schopných přijímání svátosti.
R. 1720 zdědil vše dobročinný hrabě Zikmund z Klenové;
R. 1768 v dražbě panství koupil arcibiskup Antonín hrabě Příchovský, po němž následoval prasynovec František Příchovský a jeho synem vymřel r. 1816 rod Příchovských, jenž měl ve znaku tři labutí hlavy. Dědičkami staly se hraběnky Mladotové ze Solopisk, které byly postupně provdány za hraběte Thuna; ten panství pozbyl a od banky koupil je
R. 1905 hrabě Rudolf Ferdinand Kinský z Lysé a držel je až do rozdělení čili parcelace pozemkovou reformou.
Dle výpisu tehdejšího lasského faráře Demla odváděly Milovice v létech 1738 – 41 lysskému faráři desátek „samýho žita 25 strychů 1 věrtel míry sháněné. Ze dvora panskýho v M. 11 strychů 3 věrtele“; v jiném zápisu chybně jenom 8 strychů 2 ½ věrtele. A sice dávali: Po 3 korcích Matěj Vojtěch, Frant. Vlk a Václav Soumar; po 2 ½ korci Jakub Matějka; po 2 korcích Jan Matějka; po 1 ¾ korci Jiří Šáfr, Tomáš Řehák, Jakub Vojtěch; po 1 ½ korci Pavel Malý (Balcar Blažej), Matěj Martínek; po 1 korci Václav Svačina, Václav Davídek, po půl korci Matěj Šikýř, Jan Pařízek, Václav Holan.
Ze zápisu poznáme též některé, kdysi všemocné pány direktory a jiné úředníky, kteří nad Milovicemi kdysi vládli.
Nejstarší milovická pozemková kniha s nápisem „Ves Milovice“ nalézá se pod číslem 10. Její titul zní: „Letha Páně 1614 z jistého poručeníurozeného pána Václava ze Vchynic a Tetova, J.M.C. rady, komorníka a nařízeného nejvyššího, za správy urozeného a statečného rytíře, pana Věnka Bukovskýho z Hustiřan a na Červených Poličanech, J.M.C. truksasa a hejtmana panství benátského, jest tento purkrecht ode mne Václava Předvorského t. č. písaře důchodního zámeckého vnově sepsán a starým purkrechtem s velkou bedlivostí zkorigován. „A hned pod tím jest poznámka pozdějšího hejtmana panství: „ Pleticháři, zkorigovali! aby je hrom zabil! 1617. J. Cz. z Rosenthalu „ – t. j. Jan Celler z R. – což vlastní rukou napsal a podepsal a tím hodnotu zápisů do podezřelého světla postavil. Kniha obsahuje jedenáct zápisů, dle nichž nejstarší usedlosti byly na nynějších číslech popisných 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 12, 13, a 15. Zápisy o tvrzi a dvoru budou asi v zemských deskách. Poznamenáno jest, že v r. 1621 plenil zde – jako ve Stratově a v Ostré – „vojenský lid polský“, totiž kozáci krále Zikmunda, proslulejší v loupení než v boji. V druhé knize č. 18 čteme nápis: „Registra purkrechtní, jimiž se gruntové lidští spravují a řídí v vesnicích panství J.M.C. v Benátkách, založena a sepsána z nařízení urozeného a statečného rytíře pana Jana Czellera z Rosenthalu, panství benátského, brandejsského, lysského a přerovského hejtmana, od nastání Nového Leta 1622 na groš míšeňský počítajíc a napsána skrze Matouše Barka Lipenského, písaře sirotčího téhož panství“. V 15 zápisech se dozvídáme o spoustě třicetileté války.
V knize č. 22 z r. 1680 – velmi roztrhané – jsou zapsány velice nedbale všemožné vesnice, Milovice mezi nimi; r. 1680 vrchnost odpustila všem poddaným „resty“, t. j. dlužné pachty.
Kniha č. 30 založená hrabětem Arnoštem Gottfrýdem von Schütz z Leipoldheimbu, pánem na Benátkách, Citolibech a Divicích, „k nastání Nového Leta 1690“ jest vesměs česky psána.
Dle urbáře z r. 1700 – pozemková kniha panství benátského č. 35 fol. 106 – odváděli ourok na sv. Jiří a na sv. Havla a jednou v roce slepice a oves:
Č. 1 Jan Suk 51 krejcar 5 dinárů, 2 slepice, 1 ¼ strychu ovsa.
Č. 2 Matěj Vojtěch 1 zl. 14 kr. 4 d., 2 slepice, 1 ¼ str. ovsa.
Č. 3 Tom. Ryšavý 1 zl. 39 kr. 4 d., 2 slepice, 1 ¼ str. ovsa.
Č. 4 Pav. Martínek 1 zl 58 kr. 5 d., 4 slepice, 2 ½ str. ovsa.
Č. 5 Jakub Voleník 1 zl 38 kr., 3 slepice, 1 ¼ str. ovsa.
Č. 6 Jiří Pýcha 1 zl 9 kr., 3 slepice, 1 ¼ str. ovsa.
Č. 7 Jan Petrů 56 kr. 3 d., 2 slepice, 1 ¼ str. ovsa.
Č. 8 Matěj Vlk 1 zl. 27 kr., 2 slepice, 1 ¼ str. ovsa.
Č. 9 Martin Urban 2 zl. 6 kr. 4 d., 1 slepici, 2 ½ str. ovsa.
Č. 10 Pavel Benda 14 kr. 1 d., 2 slepice, 1 ¼ str. ovsa.
Č. 11 Martin Kašpar 43 kr. 2., 2 slepice, 1 ½ str. ovsa.
Č. 12 V. Vojtěch 43 kr. 2 d., 2 slepice, 1 ½ str. ovsa.
Č. 13 Jiří Šikýř 21 kr.
Č. 14 Martin Šťastný 21 kr.
Č. 15 Jan Pařízek 21 kr.
Č. 16 František Vránek (?) 21 kr.
Č. 17 Hospoda 50 zl.
Zapsáno jest 12 gruntů selských, 4 chalupy a hospoda. Šenkýř Jan Krupka dostal rybník „Pusták“ r. 1764, ale musil vykopati příkop ke Zbožíčku. Jan Fr. Sejdl, důchod. Písař. Josef Vojtěch, Oberjäger. (Pusták, Wüstteich, jest rybník vypuštěným zanesený a v louku proměněný.)
Kniha 39. – bez titulního listu – obsahuje 15 zápisů z druhé poloviny XVIII. Století
Po roce 1770 provedena byla všude „ konskripce“, t. j. soupis mužských osob každého stáří pro účely vojenské; s které strany vojenská komise přišla, začla od prvního domu s kraje mužské osoby zapisovati, při čemž kaprál napsal na dům číslo konskripční, t. j. popisné, čili militární, t. j. vojenské. Lid tato nová čísla – olišná od knihovních – nenáviděl a přes velké pokuty a tresty smazával-
V knize 53 z roku 1773 zapsáno jest jedenáct chalup číslovaných a sice čp. 16, 32, 35, 36, 37, 38, 39, 41, 42 a 43. Kniha 54 a 55 obsahuje smlouvy z několika vesnic. Dle zpovědního rejstříku z lyského děkanství bylo r. 1782 na 44 číslech 190 obyvatelů pouze katolických, ani jediný jinověrec, ale ze všech byly pouze dvě osoby biřmované a sice Jan Blažek a Dorota manželka z č. p. 1.
Knihy od č. 68 – 75 obsahují smlouvy ze všech vesnic na panství, psané česky, německy. Kniha 74 jest skoro prázdná.
V knize domků číslo 76 zřetelně se dočítáme, že teprve po roce 1815 byly některé domky, třeba přes 50 let staré, zapisovány do kněh a to dle svědectví nejstaršího pamětníka Jiříka Martínka za rychtáře Jana Vojtěcha; takových opozdilců bylo 13! Téhož obsahu pro všechny vesnice jest kniha č. 77.
Podle dominikální nebo emfyteutické knihy č. 81 a 82 obsadil hrabě Příchovský r. 1798 několik emfyteutických chalup – postavených na panském pozemku, které opatřil vesměs dobrými stavbami – též latrinami, t. j. záchody – a dostatkem polí. Po r. 1802 odevzdal je osadníkům do dědičného nájmu, ač sám si ponechal ius directae possesionis, t. j. právo přímého vlastnictví. Každý zaplatil taxu zvanou laudemium – schválení koupě, po 5 zl. Ze sta, odváděl roční činže 13 zl. 36 kr. a robotoval ročně pěšky 26 dní, 13 dní o senách a 13 dní na hrabání. Dominikální byla hospoda č. p. 3 a domky č. p. 9, 31, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56 a 57.
Kniha č. 89 založená hrabětem Františkem Příchovským r. 1802 začíná rozvláčnými, pořád stejně formulovanými smlouvami a končí kolem r. 1870 skoupými a stručnými zápisy: Převod práva vlastnického na usedlost č…. z X na Y.“
O robotách zmínil jsem se příležitostně při každém statku.
Dle zápisů matričních, počínajících r. 1674, patřily Milovice farou k Lysé a kladly své zemřelé na hřbitov kolem bývalého kostela na lyském náměstí; od r. 1787 byly přifařeny k Mladé; r. 1907 byla fara přeložena do Milovic.
Dle topografického slovníku Ort a Sládek z r. 1870: „Milevice, ves mezi lesy při (starodávné, ale zaniklé) silnici z Lysé do Jičína, měly 68 čísel, 492 obyvatel, poplužní dvůr, ovčín, lihovar.“
Jak úžasně vzrostly Milovice za poslední dobu!